THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Grindujúci bratia Ježišovi fungujú v Stropkove už od roku 2009, „Reign Of Evil“ je však myslím ich oficiálny debut a pošťastilo sa ho vydať rovno u Bizarre Leprous. Od tých sme bývali zvyknutí hlavne na chlievacke goregrindy a príbuzné oplzlosti, nie je to však ortodoxný podnik a kvalitný klasický grind core sa tam tiež oplatí poslať. Presne o ten na osemskladbovom EP ide. Materiál, nahratý koncom minulého roku vo vranovskom štúdiu Tetradrot vymysleli, zahrali a na disk zvečnili Vlado (gitara, vokál), Jozef (basgitara) a Marek (bicie) a dá sa povedať, že GJB, naživo sľubne znejúci už pár rokov dozadu, presvedčili aj na nahrávke.
Tá už od intra, ktorým je drsný inštrumentálny kus, oživený revom, zaujme surovým, kvalitným, rezavým, veľmi „švédskym“ zvukom. Inšpiráciu severom cítiť taktiež v hudbe, v priemere poldruhaminútové záseky uháňajú a drvia v štýle NASUM, JIGSORE TERROR, THE ARSON PROJECT alebo GADGET, ak teda máte radi klepačkový grind s buldozérovými pomalšími pasážami a so silným vplyvom crustu a hard coru, „Reign Of Evil“ je vaša krvná skupina. Ide o veľmi solídny kus extrémnej hudby, okorenený hlbším revaným i vyšším zúrivým škriekaným vokálom, sprostredkúvajúcim heslovité texty v angličtine, ale aj v slovenčine. V obzvlášť nepríčetných pasážach tak Stropkovčania majú blízko napríklad ku košickým THORWALD a celkovo ide o veľkú nádej slovenského grind coru. Hlavne aby jej nadšenie vydržalo, bola by škoda vydať kvalitnú nahrávku a potom zmiznúť kdesi v neznáme, ako sa to „podarilo“ napr. nitrianskym RESPITE.
7 / 10
Vydáno: 2016
Vydavatel: Bizarre Leprous Productions
Stopáž: 12:04
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.